Informace o drážce

INFORMACE O DRÁŽCE

Vše to začalo, když Julius Robert z rodu Robertů po smrti svého otce Florentina v roce 1871 podniká cestu do Anglie. Tam ho zaujmou parní stroje, které následně kupuje (lokomobily, mlátičky, pluhy,...) a zavádí je do Židlochovic. Koňské povozy ale pro svoz řepy ze vzdálenějších statků nestačí. Proto buduje úzkokolejku o rozchodu 760 mm vedoucí z úzkokolejného nádraží v Židlochovicích, přes Knížecí les a přes most přes Svratku na statek Boudky (to je asi 8 kilometrů trati). V roce 1901 je vše hotovo a začíná provoz se třemi lokomotivami, a to od firmy Krauss Münich a Jung. V roce 1922 je trať prodloužena až ke statku Měnín (délka 20 400 m) a zakoupeny další lokomotivy. Jedna od firmy Krauss Linz v roce 1924 a jedna Henschel Und Sohn Kassel v roce 1929. Vozový park v roce 1929 čítal 61 čtyřosých vozů, každý s nosností 8 tun. Jeden vůz byl dokonce upraven na pojízdnou opravářskou dílnu se stabilní opravářskou četou pro všechny parní stroje na statcích. Úzkokolejka pomáhala všestrannému propojení statků, ke kterým zajížděla. Na trati byly tyto zastávky: Cukrovar a úzkokolejné nádraží Židlochovice, statek Boudky, statek Zeleňák, statek Nový Dvůr, statek Karlův Dvůr, statek Mařín (Marienhof), statek Albrechtov a statek a úzkokolejné nádraží Měnín Dvůr. Do cukrovaru v Židlochovicích byla touto drážkou svážena řepa z Měnína, Moutnic, Šitbořic, Nikolčic, Křepic, Nosislavi a Velkých Němčic. V Boudkách byla vodní napájecí stanice čerpající vodu ze Svratky pro lokomotivy úzkokolejky, pro parní mlátičky, pluhy a jiné zemědělské parní stroje, ale také pro dobytek do Nového Dvoru, protože tam byla špatná voda. Později se však o trať nikdo nestaral, chátrala, kvůli shnilým pražcům se stalo i pár nehod. Traktory a nákladní auta trati zasadily největší ránu. V roce 1959 na trati končí provoz, v roce 1960 jsou vytrhány koleje a do roku 1962 rozorány všechny náspy. Do dnešních dnů se dochovalo jen málo pozůstatků.

INFORMACE ZE ŽIDLOCHOVICKÉHO ZPRAVODAJE

Celková délka úzkokolejné dráhy o rozchodu 760 mm činila 20 400 m. Dopravu obstarávala: lokomotiva od fy H. Kraus, Mnichov z roku 1901 o váze 100 q, lokomotiva od fy H. Kraus, Mnichov z roku 1901 o váze 120 q, lokomotiva od fy Arn. Jung, Ingetal z roku 1901 o váze 160 q. Vozový park čítal 61 čtyřosých vagónků s nosností 8 000 kg - z nichž 48 bylo od fy Rosenmann Praha, 6 od fy Orenstein a Koppel Praha, 7 od fy Koloferra (Kovolit) Modřice. Později na malodráhu přibyla lokomotiva od fy H. Kraus, Linz v roce 1924 a lokomotiva od fy Heuschel u.s. AG Kassel Altreich v roce 1929. Průmyslová malodráha byla zrušena v roce 1959. Úzkokolejná dráha z cukrovaru v Židlochovicích vedla původně do dvora Boudky u Velkých Němčic v délce 8 km pak byla prodloužena až do velkostatku Měnín. Dráha spojovala dvory a statky: Boudky, Zeleňák, Nový Dvůr, Karlov, Jalovisko, Mařín, Albrechtov a Měnín. Také řepa od sedláků z Měnína, Moutnic, Šitbořic, Nikolčic, Křepic a Velkých Němčic byla nakládána na vagónky úzkokolejné dráhy a svážena do cukrovaru, který v té době zpracovával 5 000 q řepy denně. V Boudkách byla zřízena vodní napájecí stanice pro lokomotivy malodráhy a rovněž se odtud vozila voda pro lokomobily na pohon mlátiček i parní pluhy v té době používané, poněvadž ostatní vody pro vysoký obsah minerálií, hlavně solí hořečnatých, nebyly použitelné. Jeden vagónek byl upraven na pojízdnou opravářskou dílnu se stabilní opravářskou četou pro všechny parní stroje na statcích.

Zdroj: Židlochovický zpravodaj, listopad 2009